Předpisy o jízdě samohybných vozidel
Nařízení ministerstva vnitra v dorozumění s ministerstvem veřejných prací a ministerstvem financí ze dne 28. dubna 1910, čís. 81. ř. z.
(Zde jsou uvedeny toliko některé mé výňatky - pozn. autora)

Oddíl V.

Značky samohybných vozidel.

§ 28.
Samohybná vozidla musí býti opatřena značkami od úřadu ustanovenými. Majitelé těchto vozidel, kteří mají své stanoviště v tuzemsku, jsou povinni žádati za přidělení značky u politického úřadu okresního, v jehož okresu jest jejich stanoviště; je-li však jejich stanoviště v obvodu zeměpanského úřadu policejního, jsou povinni žádati u tohoto úřadu.

§ 29.

Značky skládají se zpravidla z latinského písmena a z čísla (evidenčního čísla) v arabských číslicích.
Písmeno označuje zemi neb obvod (§ 30.), kde byla značka vydána, kdežto číslo značí registrovací číslo v evidenčním seznamu. Římské číslo pak rozšiřuje sérii.

§ 30.

Každá země má své písmeno, avšak také obvod pražského policejního ředitelství má své zvláštní písmeno. Jak písmena jsou přidělena, lze seznati z přiloženého seznamu.
Policejní ředitelství vydávají čísla postupně od 1 počínajíc pro automobily a pro motorová kola zvláště, ostatním úřadům v § 28. označeným budou přiděleny číselné řady od příslušných zemských úřadů; tyto úřady mají upotřebiti téže číselné řady pro automobily zvlášť a pro motorová kola zvlášť. Čísel o více nežli třech místech nesmí se používati. Jsou-li v některé zemi neb obvodu všechny číselné řady trojmístných čísel vyčerpány, budiž k poznávacímu písmenu připojeno číslo I, vztažmo II atd. v římských číslicích a číslování má býti započato opět postupně od 1 počínajíc.

§ 31.

Úřady v § 28. řečené (evidenční úřady) mají vydati majitelům vozidel, kteří žádali za značku, tuto značku v písemném vyhotovení, úřední pečetí opatřeném. Toto vyhotovení buď zapsáno na certifikátech nebo potvrzeních, podle § 18. nebo § 19. vydaných.
Každý evidenční úřad má vésti rejstřík, a to odděleně pro automobily a pro motorová kola. Do rejstříku budiž zapsáno při každém vyhotovení evidenční číslo, jméno a obydlí majitelovo a stanoviště vozidla.

§ 32.

Značky buďtež provedeny černým písmem, dobře čitelným, na bílém základě. Není dovoleno činiti na nich ozdoby.
Značky buďtež učiněny u automobilů na snadně viditelném místě napřed a vzadu a to barvou buď na stěně vozu samého, nebo na tabulce, která, jsouc na stěně přiměřeně upevněna, jest zhotovena z trvanlivého materiálu a má co možno hladký povrch. Značky buďtež uspořádány na zadní stěně tak, aby písmeno a popřípadě římské číslo bylo nahoře a pod ním ve vzdálenosti 2 centimetrů evidenční číslo. Zadní značky buďtež vysoké aspoň 12 centimetrů, a ve stínové čáře aspoň 2 centimetry silné. Značky mohou být zřízeny na přední straně buď v témž pořádku jako vzadu nebo vodorovně vedle sebe. V tomto případu vzdálenost písmene, popřípadě římského čísla od evidenčního čísla má býti aspoň 7 centimetrů. Přední značky musí býti aspoň 8 centimetrů vysoké a ve stínové čáře 1 centimetr tlusté.
U motorových vlaků buď zadní značka umístěna pokaždé na zadní straně posledního vlečného vozu.
Značky u motorových kol buďtež umístěny napřed na dobře viditelném místě a mají býti vysoké aspoň 8 centimetrů a ve stínové čáře aspoň 1 centimetr tlusté. Je-li vedlejší vozík přivěšen k motorovému kolu vedle nebo vzadu, budiž nejen motorové kolo, nýbrž i zadní stěna vedlejšího vozíku opatřena značkou. O těchto značkách ne vedlejším vozíku platí stejné předpisy jako pro značky, které mají býti umístěny u automobilů na zadní straně.

§ 33.

Kdo má několik samohybných vozidel, žádej zpravidla pro každé vozidlo za vydání značky, takže každé vozidlo obdrží zvláštní evidenční číslo.
Živnostníkům, kteří zhotovují samohybná vozidla, nebo s nimi obchodují, může býti přiděleno k jejich žádosti za příčinou označení jejich vozidel při jízdách zkušebních několik evidenčních čísel, která nejsou vázána na určitá vozidla.

§ 34.

Jestliže by vozidlo, značkou opatřené, bylo předáno (prodáno) nebo přeloží-li se trvale jeho stanoviště neb obydlí majitelovo, tedy ten, na jehož jméno značky byly vyhotoveny, má to oznámiti evidenčnímu úřadu v osmi dnech po nastalé změně. Evidenční úřad, leží-li nové stanoviště vozidla v jeho okresu neb obvodu, má opraviti údaje v rejstříku, bylo-li však stanoviště přeloženo do obvodu nebo okresu jiného evidenčního úřadu, má vymazati číslo evidenční. V tomto druhém případu ten, v jehož majetku jest vozidlo, má požádati za vydání nových značek v osmi dnech po nastalém vystřídání držby nebo po přeložení stanoviště, u toho úřadu evidenčního, v jehož okresu neb obvodu nové stanoviště leží. Dokud by mu nové značky nebyly přiděleny, užívá majitel dřívějších značek.
Přechodné stanoviště vozidla neb obydlí držitelova nezavazuje ho, aby to oznámil a nové značky si vzal.

§ 35.

Samohybným vozidlům z některého státu, který nepřistoupil k pařížské úmluvě (§ 36.), vydá pohraniční celnice značky při přestupu celní hranice. Tyto značky mají míti vedle písmena příslušného obvodu správního a čísla evidenčního ještě písmeno „Z" červené barvy.
Pohraniční cejnice mají vésti rejstřík o vydávání značek; do tohoto rejstříku budiž zapsáno evidenční číslo, jméno a bydliště majitele vozidla a den vydání. Každá pohraniční celnice obdrží od příslušného zemského úřadu politického číselné řady jakožto číslo evidenční.
Tabulky s čísly mohou býti zhotoveny také z přiměřeného silného papíru. Pohraniční celnice, požádá-li se o to, vydají takové tabulky. Co se týče umístění a způsobu, jak značky mají býti provedeny, platí ustanovení v  § 32. obsažená
Jsou-li již jiné značky zřízeny na vozidlech, buďtež sňaty, nebo pokryty, přelepeny atd., aby jich nebylo viděti.
Značky pohraničními celnicemi vydané platí jen na dobu 8 dnů. Po vyzkoušení a schválení vozidla (§ 42.) má požádati používatel o vydání značky podle § 28. u politického okresního, po případě u zeměpanského policejního úřadu, v jehož okresu nebo obvodu se zdržuje. Kdož používají samohybných vozidel a obdrželi značku na základě tohoto právě uvedeného ustanovení, mají oznámiti evidenčnímu úřadu, když vozidlo opouští tuzemsko.
Přicházejí-li však tací majitelé samohybných vozidel často se svými vozidly do tuzemska, mohou jim vydány býti po vyzkoušení a schválení vozidla stálé značky od těch politických okresních nebo zeměpanských policejních úřadů, jejichž okres neb obvod leží blízko hranice. K těmto značkám vztahují se ustanovení §§ 29.-32. Není dovoleno přenechávati tyto značky jiným osobám. Používatel samohybného vozidla má oznámiti evidenčnímu úřadu změny bydliště.

Oddíl VII.

Bezpečnostní předpisy pro jízdu.

§ 49.
Značky a rozeznávací znamení na samohybných vozidlech buďte udržovány v dobrém stavu a dobře čitelné. Za jízdy nesmějí býti ani zcela, ani částečně zakrývány. Třeba-li toho, buďte často očišťovány za jízdy od prachu a silničního bláta.

§ 50.
Je-li vozidlo v noci na veřejných dopravních cestách, buďte na něm umístěné na zadní straně značky a rozeznávací znamení jasně osvětleny nebo průsvitným nápisem nahrazeny.
Totéž platí pro motorová kola tehdy, musí-li býti opatřena na zadní straně značkou (§ 32., odstavec 4. a § 36.).
Osvětlení budiž provedeno tak, aby všechny značky byly zřetelně viditelny, aby světlo neoslňovalo a svítilna, jež má býti opatřena bezbarvými skly, byla zároveň výstražným světlem.

I. Seznam

z n a č k o v ý c h   p í s m e n  (k § 30.)*)



III. Závěrečné ustanovení.

Tato opatření nabývají účinnosti dnem 15. května 1920 na místo tímto zrušených vyhlášení bývalého místodržitele v Čechách ze dne 8. července 1910, číslo 35. z. z., a 3. ledna 1911, čís. 52. z. z., 2. května 1914, čís. 29. z. z. a 13. prosince 1916, číslo 108 z. z.

President zemské správy politické:
K o s i n a   v. r.


(V původním znění nařízení provedeny byly výnosy československého Ministerstva vnitra čís. 40.704 ze dne 27.V.1921, čís. 47.568 ze dne 1.IX.1921 a čís. 84.386 ze dne 11.XI.1921 některé slovní změny, jimiž vzat zřetel na nové politické poměry.
Úplně nové nařízení, upravující definitivně veškeré tyto otázky, jest již připraveno, ale vstoupí nejspíše v platnost teprve se zřízením župním.)