Předmluva ke galerii

Řešení problému lidového vozidla.

Touha po levném a úsporném vozidle je skoro tak stará, jako automobil sám. V různých dobách docházelo k různým řešením nejen u nás, ale i v cizině. Jen si vzpomeňte na „jednolampovku" a později „dvoulampovku" Aero. Ve Francii spolek automobilních inženýrů SIA vypsal pře druhou světovou válkou soutěž na konstruktivní řešení malého vozu. Sešlo se přes 100 nejroztodivnějších návrhů na „voituré SIA". Ale nakonec z toho nic nebylo z příčin, které nemůžeme ve stručném úvodě rozvádět. Po válce se na výstavách objevilo množství řešení italských a francouzských. Žádné z nich by však nevyhovovalo našim poměrům. Zdá se, že nehoví ani cizím.
U nás vyrábíme dobré a levné motocykly. Ty však neskýtají ochranu před nepohodou. Vyrábíme také dobré automobily. Jejich ceny jsou však zdrcující většině pracujících nedostupné. Proto se hledaly cesty, jak postavit něco, co by bylo mezi motocyklem a automobilem. Porůznu se objevovali samorostlí konstruktéři, kteří řešili problém po svém, někdy příliš originálně, někdy nedobře, někdy vtipně. Nebylo však jednotného názoru, jakého hlediska se mají přidržet, aby jejich vozidlo bylo možno nazvat lidovým.
Technický výbor Autoklubu RČs chtěl všechny snahy sjednotit, aby se nám otevřely nové výhledy. Vypsal proto soutěž na konstrukci lidového vozítka a měl pouze dvě podmínky:
1) vozítko musí být schopno dopravovat nejméně dvě dospělé osoby, kryté před nepohodou
2) vozítko nesmí mít vyšší spotřebu než 5 l na 100 km.
Ve všem ostatním dal konstruktérům svobodu sáhnout k jakémukoliv technickému řešení.

Do soutěže byla přihlášena vozítka, která vidíte na výstavce. Posuzujte je bez spěchu a kriticky. Uvědomte si, že mnohá jsou stavěna po večerech a nocích bez možností použití specielních nástrojů. I když třeba nebudou vyhovovat požadavkům výrobním, obsahují vtipné detaily, které svědčí o přemýšlivém duchu. Naději na úspěch může mít jen takové vozítko, které vydrží i na špatných cestách bez poruch a bez oprav, které má přijatelné pohodlí, dá se lehce vyrábět, je líbivé, je schopné exportu a nespotřebuje příliš mnoho materiálu.
O výrobní ceně kteréhokoliv vozidla se nedá mluvit. Kalkulace podléhá mnohým faktorům, jež tu nelze rozvádět. Je však možno dát ujištění, že výrobní cena žádného zde vystaveného vozítka by nepřesáhla rozmezí 35 až 38 tisíc Kčs.

T e c h n i c k ý v ý b o r A u t o k l u b u R Č s

(Doslovný přepis dobového textu průvodce výstavou lidových vozítek, 1948)