Hledání v archívech ...
Kam se ale poděl Masarykův landaulet? Archívní záznamy Kanceláře prezidenta republiky se o něm nezmiňují. Jako by vůbec nebyl.
„O Masarykově osmdesátce se už krátce po jeho smrti uvažovalo jako o budoucím exponátu zamýšleného muzea prezidenta Osvoboditele. Protože šlo o privátní vůz, nikdy nebyl převeden pod majetkovou správu Hradu,” soudí Petr Kožíšek, kurátor automobilových sbírek Národního technického muzea. „V pohnutých dobách byl střídavě ukrýván v garážích Pražského hradu a zámku v Lánech. V první polovině padesátých let nakonec skončil v dřevěné garáži v Benešově u Prahy.”



„Systemizací osobních automobilů v oboru KPR, provedenou ministerstvem dopravy k 1. říjnu 1946, přísluší pro Správu lesní a hospodářskou a Správu zámku jen jedno osobní vozidlo Tatra, kterého budou používati přednostové tří jmenovaných správ,” uvádí se v přípisu Kanceláře prezidenta republiky ze 17. září 1946. „Jako řidiče osobního vozu ustanovujeme Václava Jungmanna. Vůz bude uschován v garáži Lesní správy v Lánech na Rakovnicku.”
Patřil Masarykovi, nebo šlo o jiný automobil? Syn onoho řidiče si vzpomněl, jak otec vozil v luxusní tatrovce velké šéfy po celé republice. V devětačtyřicátém roce údajně havaroval a vůz musel na opravu. Do Lán se už nevrátil.
„Pamatuji si, jak jsem v garážích obdivoval ještě jeden automobil. Měl stahovací střechu a byl ukrytý pod plachtou. Komu ale patřil, nevěděl ani otec,” přiznává Václav Jungmann mladší.
„Vylučuji, že by vůz, užívaný úředníky Hradu, později dokonce havarovaný, byl Masarykův landaulet,” říká jistě Petr Kožíšek. „K nám do muzea se automobil dostal v sedmapadesátém roce naprosto nepoškozený a bez známek jakýchkoliv významnějších oprav. Vůz pod plachtou by spíš mohla být ta hledaná osmdesátka.”
V korespondenci o převzetí Masarykova landauletu Národním technickým muzeem před devětačtyřiceti lety se opakovaně objevuje jméno doktorky Ludmily Kloudové. Její dcery Jarmila a Milena si ale na nic nevzpomínají. Jistou souvislost však připouštějí, protože jejich matka spravovala dědické záležitosti Masarykovy a později též Benešovy rodiny.
V archívu Ústavu T. G. Masaryka Akademie věd se o Ludmile Kloudové dovídáme víc. V prvních poválečných letech působila jako členka, a později i místopředsedkyně kuratoria Ústavu TGM. Usilovala nejen o jeho obnovu, ale i restituci majetku. Marně. V únoru 1954 byl zrušen. Krátce na to byla doktorce Kloudové odebrána advokátská licence. Dalších deset let - až do důchodu - se živila jako fakturantka podniku Ovoce a zelenina v Benešově u Prahy.

Kruh se uzavírá ...
O dalších peripetiích kolem Masarykova vozu výmluvně svědčí i následující úryvky z úřední korespondence:

V Praze 31. května 1957: „Vážená paní doktorko, držitelem tohoto listu je p. ředitel Národního technického muzea v Praze Vladimír Vimr, popřípadě jeho zmocněnec. Buďte tak hodná a vydejte mu onen historický vůz značky Tatra, jehož převzetí jsme už spolu projednali,” napsal Ludmile Kloudové doktor Josef Navrátil ze Státní lékařské knihovny.
V Benešově 3. července 1957 - dopis vedoucího průmyslového odboru ONV Benešov ředitelství technického muzea: „V Benešově, na dvoře domu čp. 232 v dřevěné garáži, nachází se osobní vůz býv. prezidenta Masaryka, který sem byl před několika roky převezen. Správu nad tímto vozem má p. Švígler. Podle jeho sdělení tento vůz má býti dán do technického muzea v Praze Letná.”
V Praze 20. srpna 1957 - dopis zástupce Národního technického muzea Ludmile Kloudové: „Dovolujeme si Vám sděliti, že osobní vůz Tatra modelu 80 byl v pořádku dopraven do našeho ústavu na Letné, kde bude trvale umístěn ve dvoraně dopravních sbírek. Až při jeho čištění jsme zjistili, že hlavně v prostoru řidiče je poškozené čalounění hmyzem. Z výstroje chybí akumulátor, stírač skla, veškeré zapalovací svíčky s výjimkou jedné, a časové hodiny v prostoru pasažérů. Děkujeme Vám za prokázanou péči o tak cenný exponát.”
Nebyl to jeden člověk, ale hned několik lidí, kteří se zasloužili o to, že vůz, kterému v jistý čas hrozilo sešrotování, se podařilo zachránit. Na začátku i na konci to byla Ludmila Kloudová, která od smrti T. G. Masaryka spravovala jeho dědictví. Byla to patrně s největší pravděpodobností ona, která později našla s přáteli v Praze i Benešově bezpečný úkryt pro tatrovku 80. To, že své tajemství nesvěřila ani svým dcerám, je pochopitelné. Psala se padesátá léta a ona chtěla své nejbližší ochránit před případným pronásledováním.

Jiný, a přece stejný ...
Masarykova Tatra 80 stojí v muzeu na Letné už téměř padesát let. Až do listopadu v devětaosmdesátém roce ale jen málokterý návštěvník tušil, jak cenný je to exponát a kdo se zasloužil o jeho záchranu.



„Automobil byl překvapivě ve velmi zachovalém stavu,” vzpomíná Petr Kožíšek. „Měl jen kosmetické vady na laku. V žalostném stavu bylo čalounění rozsáhle poškozené moly. V devadesátém roce ušili nové v Tatře Příbor, kde landaulet prošel opravou. Novou kůži dostala i stahovací střecha. Lakem se stříkaly jen blatníky, ostatní části se přeleštily. Všechno ostatní je vzácně  p ů v o d n í !”
Masarykův soukromý automobil stojí na dohled od tatrovky Hanzelky a Zikmunda. Jejich příběhy jsou jiné, i když v jistém smyslu podobné. Na oba se mělo zapomenout. Díky několika odvážným lidem se to ale nepodařilo navždycky ...


Autor: Petr Melničuk, 3.3.2006 (výňatek)

Layout & graphics: ©2006 Dalibor Feuereisl

Optimalizováno pro Internet Explorer 6.0 a vyšší