Vojenský automobilismus počátkem dvacátých let

Vojenský automobilismus počátkem dvacátých let (do roku 1922)

Vojenský automobilismus čsl. armády byl veden a řízen ministerstvem Národní obrany. Základním řešením všech vojenských automobilních otázek bylo pověřeno 23. (automob.) oddělení technického odboru M.N.O. (Praha IV., Pohořelec, zeměbranecká kasárna). Jemu příslušelo vedení všech agend po stránce odborně-technické a v dohodě s ostatními odbory i vojenské a organizační. Z jeho iniciativy se pak děly i všechny hospodářské akce v oboru automobilním, jako vypisování veřejných soutěží, objednávek apod. v rámci povoleného úvěru ve státním rozpočtu prováděných podle daných detailních dispozic 37. (finančním a komerčním) oddělením správního odboru M.N.O. (Praha III., Strakova akademie).
Otázky, týkající se speciálních vojenských automobilů byly řešeny dohodou 23. oddělení s resortními odbory a odděleními M.N.O., kterých se týkají všeobecné kompetence.
Záležitosti speciálních dělostřeleckých automobilů a útočných vozů spadaly do kompetence 26. (zbrojně-materiálního oddělení).
Výkonným orgánem M.N.O. pro hospodaření automobilním materiálem byla „Automobilní zbrojovka” v Praze (Vršovice, ulice Dr. Engla, bývalá Heroldova továrna) s odbočkou v Trenčíně. Jí příslušela hospodářská správa a také evidence vojenského automobilního materiálu, přejímání jeho dodávek, jeho uložení a rozdělení všem vojenským částem a také jeho udržování a opravy. Velitelem byl pplk. Josef Kabrna, přednostou technického oddělení štkpt. Boh. Růžička, správního oddělení mjr. Karel Vlasák. Velitelem odbočky v Trenčíně, které vedlo veškeré agendy automobilní zbrojovky pro oblast Slovenska a Podkarpatské Rusi byl kpt. Josef May.
Veškeré automobilní agendy, které se týkaly automobilního vojska i jiných zbraní a služeb, řídilo příslušné zemské vojenské velitelství pomocí přidělených automobilních referentů.

Automobilní vojsko zůstávalo ze tří samostatných praporů, automobilní zbrojovky a vojenského automobilního učiliště, které potom bylo následně ve věcech vojenských podřízeno automobilnímu praporu č. 1, v záležitostech výchovy přímo M.N.O.
Automobilní prapory, podřízené příslušným ZVV, byly rozmístěny ve třech oblastech čsl. republiky a to:
Automobilní prapor č. 1 (velitel pplk. Karel Černý) pro oblast Čech a Vitorazska se sídlem v Praze (Černínská kasárna na Pohořelci),
Automobilní prapor č. 2 (velitel pplk. Norbert Pettera) pro oblast Moravy, Slezska a Hlučínska se sídlem v Brně,
Automobilní prapor č. 3 (velitel mjr. Rudolf Hanák) určený pak pro oblast Slovenska a Podkarpatské Rusi se sídlem v Bratislavě (dělostřelecká kasárna).

Automobilní prapory vedly a řídily veškerou vojenskou automobilní službu ve jmenovaných oblastech jak po stránce vojenské tak i materiální.
Automobilním praporům byly podřízeny jednotlivé automobilní roty a každému praporu kromě toho jedna náhradní rota. Náhradní roty byly doplňovacími a evidenčními tělesy příslušných praporů. Byly až na náhradní rotu č. 3, která byla umístěna v Trenčíně, v sídle velitelství praporu.

Automobilní roty obstarávaly vedle vlastní vojenské a vojensko-technické agendy svých oblastí i agendu evidence civilních vozidel v přímé součinnosti s politickými úřady.

Improvizovaný obrněný automobil Fiat Torino
(v pozadí stojí obrněný automobil Lancia 1Z)

Prototyp obrněného automobilu Praga L marně čekal na zahájení sériové výroby

Obrněný automobil Škoda PA-I s plzeňskou tovární zkušební značkou O-VIII 170

Prototyp dělového vozu Škoda PA-II (OA vz.29) s plzeňskou tovární zkušební značkou O-VIII 170

Optimalizováno pro Internet Explorer 6.0 a vyšší