Copyright: ©2006 Dalibor Feuereisl • All rights reserved
Designed: for MS Internet Explorer 5.0 or higer 800x600
V.V. Štech
Krásu Prahy vytváří mohutnost a veliké rysy krajiny využité a sesílené stavbami v monumentální celkové pohledy, i rozmanitost podrobnosti vnitřku města. K částem krajinovým a význačným budovám, jež jsou samostatnými uměleckými díly, pojí se stavení často prostá, ale zajímavá seskupením nebo poutající jednotlivostmi, jež obohacují jednoduché stavební jádro tak, že určují ráz celé ulice. Z této malebné výpravy ulic Staré Prahy nejnápadnější jsou plastická nebo malovaná domovní znamení, jak rozmanitostí svých námětů, tak jich provedením, svou pestrostí a stářím. Dnes jsou tyto umělecké a řemeslné výtvory samobytnou okrasou, ale dříve bývaly důležitou pomůckou rozlišování domů, viditelným znakem, znamením, či jak obvykle říkáno, štítem jejich jména. Štít zůstával domu téměř pravidelně, i když se měnili jeho majitelé, ba leckdy přetrval dům sám a přecházel na novou stavbu, druhdy bývá jediným zbytkem původního vzezření domu, během století třebas kolikrát měněného. Máme v Praze znaky úctyhodného stáří, které však nesahají přece tak daleko nazpět jako pouhé názvy u některých domů dochované. Avšak ani z těchto jmen, ani z výtvarných památek nedá se říci, kdy vzešel u nás mrav nazývati domy určitým jménem věcným a zpodobovati tento předmět štětcem nebo dlátem na domě jako jeho znak. Asi nejstarším dokladem tohoto zvyku bude privilej Václava IV. novoměstským malířům štítů, štítařům, z 30. března 1392, že smějí malovati na domy znaky (erby) a štíty: „und auch allmeniclich ire Helme und Schilte an den Hewsern in derselben Stat zu Prage vorwappen und malen mogen von allermeniclich ungehindert". Z dokumentu vysvítá, že na konci 14. století musilo býti označování domů štíty ne-li všeobecné, tož časté, ježto se o jich provádění přeli světští malíři (štítaři) s náboženskými. Listina Václavova vyvrací tak domněnku, jakoby zvyk znaků vynořil se obecně teprve na začátku 15. století, která nutně zatane při prohlídce dokumentů právních. V monumentálních Tomkových Základech seřazeny jsou všechny nejstarší zmínky a zprávy o pražských domech. Řetěz majitelů sahá často až do druhé poloviny 14. století, ale v této době jsou domy určovány jedině svou polohou a jmény sousedních majitelů, kdežto teprve v prvních desítiletích patnáctého století jako náhle obecní zvyk určovati je štítem.Tak dům nynější č. 685 (v Rybné ulici) vyskýtá se už roku 1365 a popisuje se latinsky „za masnými krámy, proti Bobkovi a Blahutovi". Roku 1407 uvádí se jako majetek „Bílka řezníka" (Byelkonis carnificis), roku 1408 „Ješka Bílka" (Jaxonis Byelek), proti Janu sladovníkovi, roku 1414 a 1427 jmenuje se „kdysi Bílkův" a teprve k roku 1428 potkáváme se s latinským štítem „u tří křížů, za masnými krámy, blízko pivovaru Jakuba Strnada" a od této doby štít trvá. Nebo nynější č. 739 v Dlouhé třídě, až do roku 1433 zjišťován je dům na tomto místě obšírným určením: „v uličce, když se jde z dlouhé třídy k sv. Haštalu, za domem kdysi Velislava Holedeče, blízko domu Mikuláše Frolicha" a jinak, a teprve pak užívá se štítu „ad amphoram", u konve. Tyto popisy jsou ve starší době a nejstarší názvy nejdou za 15. století. Nynější č. 459 na Malém náměstí uvedeno je roku 1369 jako nový dům, „das newe hows", ale teprve roku 1416 jmenuje se „ad Ethiopes" a roku 1428 slouží už jako přídomek majiteli „Matěj od Múřenínów". Nově vystavěný dům jistě nebyl v tak krátkém
období zbořen, ale patrně dostalo se mu teprve dodatečně štítu. Toto uvádění znaků při zmínkách o domech v listinách 15. století je pak pravidlem, kdežto dříve určován dům jménem přítomného nebo bývalého majirele a svou polohou mezi domy sousedů.Lze souditi, že štíty domovní byly nejprve, někdy ke konci 14. století, soukromou zvyklostí nebo postupně se šířící módou, kdežto v 15. století užíváno jich už úředně jako pomůcky k označení totožnosti stavení. Pro doby starší není dokladů, městské knihy nejsou zachovány, nebo mají zápisy příliš stručné a kroniky mlčí. Ale že asi nebylo štítů užíváno o mnoho dříve, dokazuje neurčitý způsob, jakým jsou nejprve v knihách uváděny. U nynějšího č. 146 v Karlově ulici (u tří granátových jablek) podotýká roku 1409 městská kniha latinsky: „dům, na kterém jsou namalováni Adam a Eva, Jindřicha zlatníka z Míšně", avšak roku 1428 už užívá malby jako štítu „u Adama a Evy". Číslo 27 v Jáchymově ulici je popsáno roku 1414 latinsky takto: „za sv. Mikulášem, dům, na němž jsou vymalovány tři studně" od roku 1424 zobecňuje pak označení „u třech studní". Ovšem nebylo v užívání štítů pravidla a leckdy střídá se neurčité popsání domu a jeho znamení (roku 1428 dům „u žáby", roku 1455 „dům řečený u zlaté žáby", nebo o č. 634 v Ungeltě roku 1425 „dům tesaný", roku 1426 „dům u třech tváří") s prostým uvedením štítů. Ale je zřejmo, že v prvé polovině 15. století štíty se rozmáhaly, ač zůstávalo stále ještě mnoho domů neoznačeno. Štíty se také během doby měnily, buď že dům změnil majitele, byl přestavěn a nově vyzdoben, nebo že starý štít zatlačila lidová přezdívka, pro kterou prvotní název zatlačen. V Teigových Základech — pokračování díla Tomkova — možno takové změny dobře sledovati. Kolikrát změnilo jméno popisné č. 128 (u Černého orla) u radnice! Roku 1414 koupil dům Stanislav Odháj, který v roce zemřel a zanechal jej svým dětem. Roku 1439 kupuje Jan řečený Hrdinka, uzdař „dům zvaný Othaiowsky" — domu tedy zůstalo jméno někdejšího majitele. Ale roku 1481 nazývá se domem „ad nigras statuas" (u černých soch), což v roce 1486 zní česky „u črných slúpuov". Roku 1538 koupil tento dům Hanuš Adler (také Adlar), německý písař, a když jej roku 1586 jako třetí majitel kupuje Ondřej Minych, praví staroměstská kniha „duom Adlarovský". Za Minychovy vdovy Marjany už jej nazývají roku 1595 „u černého vorla" a tento štít domu zůstal až do zboření. Znamení určilo zde jméno majitelovo, kdežto jindy stalo se ze štítu vlastní jméno rodové. Při domě č. 120 v Platnéřské ulici „u oslů" objevuje se štít poprvé roku 1498, kdy jeho majitel nazýván je „Jiřím od oslů" (Georgius ab asinis) a toto označení opakuje se také později, až roku 1511 praví městská kniha „Georgii Osel" (Jiřího Osla) kteréžto jméno přechází potom s otce na syna, jak zřejmo ze zápisku k roku 1519, kdy uveden „Bartoš Vosel a Zdenka, matka jeho". Tak nazýván je až do smrti i v úředním kšaftu. Takových příkladů, jak z domovního štítu vzniklo vlastní jméno, bylo by možno uvésti více: z domu „u žáby" (u radnice č. 17) — nejprve u zlaté, potom u zelené — jmenuje se roku 1488 „Václav od žáby" (Venceslaus a rana), roku 1499 však již Václav Žába (Venceslaus Zaba).Není pochyby, že při všech změnách, kterým štíty dobou podléhaly, nebyla volba jejich pouze libovolná, ale že aspoň později potřebovala schválení šestipanského úřadu, který opatřoval stavební policii a hospodářské záležitosti města. Jmenovitě záleželo na tom, aby nebylo v městě více štítů stejného jména. Od které doby podléhaly nové štíty úřednímu schválení, nevíme, ježto starší knihy šestipanské se nezachovaly a první doklady jsou teprve z konce 17. století; novoměstské jsou o něco starší staroměstských. „Leta Paně 1700 dne 1. Decemb. P. Antonín Nýs vstoupil do ouřadu Šestipanského v král. Starém Miestě Praž., a žádal, by jemu na dům jeho v ulici Jezuvitské (Karlově) ležící znamení zlatou hlavu udělati dáti dovoleno bylo. Conclusum a oznámeno, že se k žádosti jeho sice povoluje, však s tím doložením, aby pod tu hlavu dle obyčeje: tu slove u zlaté hlavy zřetedlný nápis udělal, na krám pak podobnou pozlacenou hlavu z ohledu, že v té případnosti jiné vyměření právní se již stalo, aby nikdy nevystavoval". (Rkp. Měst. Archivu 482 fol. 59.) Roku 1705 25. září povoleno Antonínu Vepříkovi znamení zeleného orla na dům v Dominikánské ul. vedle domu u tykví. — Jiný zápis v knize šestipanského úřadu praví: Von einem löbl. Sechsherrn Ambt der königl. alten Stadt Prag ist dem H. Johann Christian Fischer damit derselbe auf nechs dem Kloster Sti Aegidi gelegenes Eckhaus, so von alters Her kheinen Special Nahmen gehabt drey silberne Rosen mahlen und folgbahr dieses Haus darnach benahmbsten khönne, bewilliget worden. Actum in offic. Sept. vir. Antiqu. Urb. Prag. die 5. Novemb. 1705. (Rkp. Měst. Arch. 482 fol. 220.) — Leta Paně 1711 dne 16 Martii Pani auržedlnici šestopanští kr. ... povolily jsou, aby P. Tomáš Kohlberger na domě vedle zlatyho konička v Rynku proti trhu porybným znamení zlatého velblouda vystaviti, a ten dum u zlatého velblouda nazývati mohl. (Arch. M. Rkp. 484. fol. 43.) — R. 1714 povoleno Vilému Erbenovi, aby koupený v dražbě dům blízko černínského domu nazval u uherské koruny a na něm takové znamení dal vymalovati. (Arch. M. Rkp. 484 fol. 135.) — Roku 1715 30. června povoleno, by „Jan Thomé na svém domě proti masným krámům znamení zlaté růže vystavěti neb namalovati a tím dům u zlaté růži nazývati mohl". (Arch. M. Rkp. 484 fol. 21.).Šestipanský úřad povoloval i znaky a vývěsky krámům: tak roku 1701 16. února povoleno Antonínu Volrábovi na krám zlaté srdce v zeleném věnci. (Rkp. M. A. 482 fol. 68.) — 31. května 1706 povoleno německy Matiáši Goliathovi, měšťanskému parukáři, dáti na krám obyčejnou hlavu s postříbřeným obličejem jako odznak řemesla — jestliže ho žádný nepředešel. (Rkp. M. A. 483 fol. 13.). Za to nedáno roku 1710 18. června místo protestu Jana Josefa Salvucciho, který koupil závod po D. Martinellim a přenesl jej do nového domu, že nový majitel domu Albert Gialdi užívá starého štítu Martinelliho, zeleného věnce, a nepovoleno, aby Salvucci s obchodem přenesl i štít. (Rkp. Měst. Arch. 484 fol. 21.). Štít nebo obchodní vývěska souvisely tedy těsně s domem a určovaly jaksi jeho individualitu. Jejich praktický význam pominul teprve, když roku 1770 za primátora Václava Friedricha z Friedenberka zavedeno bylo číslování domů. Při prvém součtu vznikly různé chyby (vynechána radnice apod.), které opraveny roku 1805 číslováním novým, ale provedeným opět samostatně pro každou čtvrt města. První čísla, t.zv. stará, podle kterých uváděl domy Schaller, převáděna na nová v různých schematismech. Dnes rozumíme novými čísly čísla orientační, která určena domům roku 1868, kdy podle toku Vltavy očíslovány vždy také všechny domy jedné ulice.
