Automobily hrály ve veřejném životě Tomáše Garrigue Masaryka velmi důležitou úlohu. „Namísto drahé ekvipáže, zvolil jsem automobil jako dopravní prostředek nový a demokratický ...” prohlásil president Masaryk v prosinci 1918, když se rozhodl použít pro svoji triumfální jízdu Prahou (po návratu s exilu) automobil Laurin & Klement. Po nástupu do funkce, i dalších sedmnáct let v roli presidenta, používal výhradně automobily domácích výrobců.
 |
Do republiky se T.G. Masaryk vrátil už jako president 21. prosince 1918. Před hlavním
pražským nádražím (dříve nádražím Františka Josefa I.) usedl s předsedou Národního shromáždění Františkem Tomáškem do připraveného automobilu a projel triumfálně jásající Prahou. Automobil, ozdobený květinami, doprovázený sokolskou jízdou a obklopený šikem legionářů, nebyl ani na chvíli vidět celý. Ale přece jenom se dalo rozpoznat, že je to faeton, čili otevřený vůz značky Laurin & Klement, pravděpodobně typ 200 ze řady S, vyrobený v Mladé Boleslavi zhruba v roce 1916. Kdo vůz pro tento vlastenecký účel zapůjčil a nebo naopak, komu byl zrekvírován, to se už asi nedozvíme. Ta Laurinka, pokud je mi známo, posloužila Masarykovi jen v onen památný den návratu do vlasti, možná snad ještě v první dny jeho pobytu na Pražském hradě. |
Následujících 16 let, až na jednu důležitou výjimku, bylo ovšem ve znamení úplně jiné značky, k jejímuž výběru došlo patrně náhodou. Dne 28. dubna 1919 navštívil president automobilku Praga v Libni. Za necelé tři týdny, 18. května 1919, odtud obdržel darem luxusní čtyřválcovou limuzínu Praga Grand. Ta ovšem byla zachycena na několika nepříliš povedených filmových záběrech. Vůz z roku 1916 měl dřevěná loukoťová kola, výrobní číslo 1250 a poznávací značku N-111 (později pak N-1). Masaryk ho ale užíval poměrně krátce, jen do 20. srpna 1920. Téhož dne dostal výměnou novou čtyřlitrovou limuzínu Praga Grand, která byla krátce předtím vystavena na pražském Autosalonu. Měla modernější vzhled, ocelová disková kola, namísto dřevěných špicových, a také tzv. „nehtový” chladič, místo dosavadního rovného. Bylo ji možné vidět například na velmi povedených záběrech v Pardubicích ze září 1922.
 |
Mnohem častěji a také mnohem déle, používal T.G. Masaryk při svých cestách do měst, městeček i v ulicích Prahy otevřenou Pragu Grand s jednoduchou karosérií, v žargonu nazývanou jako „necky”. První faeton Praga Grand typ G zakoupila presidentská kancelář už na konci října 1919. Na filmových pásech se tento vůz poprvé objevil 27. května 1920. To vezl Masaryka ke druhé presidenstské volbě. Masaryka tehdy doprovázel předseda Sněmovny František Tomášek. Lépe se dal vůz na loukoťových kolech a se značkou N-2, prohlédnout na záběrech o dva roky novějších, při presidentově návštěvě Kutné Hory v září 1922. V té době se typ G, který navrhl ing. František Kec, vyráběl v různých provedeních už deset let od roku 1912.
21. června 1921 přijel Masaryk na Staroměstské náměstí v novém soukromém faetonu Praga Grand, na dřevěných loukoťových kolech, se značkou N-I-323. Témeř současně byl také presidentu Masarykovi k dispozici erární faeton podobného provedení, ale už s ocelovými diskovými koly. Vůz se poprvé objevil na filmových záběrech při presidentově jízdě ulicemi Plzně 2. října 1921. O pár let později, v červenci 1924, se Masaryk vydal do města svého dětství a mládí, do Hodonína, kde to vypadalo jako o manévrech. V koloně jelo auto s Masarykem, doprovodná limuzína Praga Grand, další faeton téže značky, limuzína značky Laurin & Klement a opět faeton Praga Grand, ztrácející se ve vírech prachu ... Hezké záběry presidentské kolony lze spatřit např. o dva roky později, v červenci 1926, kdy vjížděla do Hořic v Podkrkonoší. Masaryk, celý v bílém, není skoro vidět, zato jeho Praga Grand ano. Ve čtyřech dnech sjezdil skoro celé východní Čechy. Dochovaly se záběry z návštěvy Náchoda, Nového Města nad Metují, Rychnova nad Kněžnou, Opočna a dalších. Absolvoval je opět v o něco modernějším faetonu Praga Grand se značkou N-2.
 |
Značky N-1 a N-2 (a také N-3 a N-4) používaly tehdy automobily z Kanceláře presidenta republiky. Pod stejnou značkou nebyl ale stále stejný vůz. Značky byly přidělovány nikoliv na vozy, ale na majitele, který mohl tabulku přehodit na jiné vozidlo, takže např. tyto dvě tabulky se vystřídaly na celé řadě Masarykových automobilů.
V červnu 1928 podnikl T.G. Masaryk velkou cestu po Moravě opět ve faetonu Praga Grand se značkou N-2. Zde ho jako druhý vůz kolony zpravidla doprovázela limuzína Praga se značkou N-III-715, patřící Předsednictvu ministerského rady a dále rovněž faeton Praga Grand se značkou P-VIII-860. Komu vůz patřil se mi ale nepodařilo zjistit.
 |
První vozy
Praga Grand se objevily v roce 1912. Poslední byly vyrobeny v roce 1932. Za dvacet let vzniklo přibližně 760 automobilů se čtyřválcovým motorem. Dalších 300 kusů byly osmiválce. Z dnešního pohledu měl čtyřválcový vůz dost vysokou spotřebu, až 25 litrů na 100 km. Proto i palivová nádrž, umístěná vzadu, byla poněkud větší. U vozů z poloviny 20. let to bylo zpravidla 105 litrů. Najvyšší rychlost byla 100 km/h a hmotnost cca 1.900 kg při délce necelých pět metrů. V roce 1928 stál otevřený vůz (faeton) 120.000,- Kč. Limuzína ještě o zhruba 20.000,- Kč víc. Automobilka Praga vyráběla mnoho dalších typů vozů jako Alfa, Mignon, Picollo, Baby, Lady, Golden, ale také třeba motocykly, nákladní automobily a autobusy, traktory i tanky.V červnu 1929 svezl president ve svém faetonu se značkou N-2 třeba předsedu Sněmovny Jana Malypetra, jak se dochovalo na dalším filmovém materiálu. A brzy na to i Ludvíka Strimpla, šéfa diplomatického protokolu. V obou případech to bylo při slavnostech Československého Orla na Strahově.
V červnu 1929 svezl ve své Grandce s číslem N-2 také egyptského krále Fuada I. Tato velkolepá jízda, kde byl v koloně před Wilsonovým nádražím za vozem presidenta zachycen rovněž otevřený automobil Škoda Hispano-Suiza Faeton se značkou N-V-130, který patřil Škodovým závodům, začínala u Wilsonova nádraží a končila na Pražském hradě, nad kterým se po dobu králova pobytu třepotala vlajka s hvězdou a půlměsícem.
 |
O pět let poději, v květnu 1934, přivezla další otevřená Praga Grand T.G. Masaryka k jeho čtvrté volbě presidentem. Tentokrát už ale s novou značkou P-2. Presidenta doprovázel Jan Malypetr. Bezmála patnáctileté Masarykovo soužití s automobily Praga Grand končilo.
Osm let, souběžně s faetony Praga Grand, používal T.G. Masaryk také uzavřený vůz a to luxusní limuzínu
Poprvé se president s novým vozem a jeho poznávací značkou N-1 objevil na vojenské přehlídce na Vypichu. S vozem byl dále filmován v červnu 1927, kdy odjížděl ze Strahova po cvičení DTJ (Dělnických tělovýchovných jednot). Dále byl zachycen v dubnu 1928 při příjezdu k Rudolfinu na Slavnosti velikonočního míru. Na podzim roku 1928 zase T.G. Masaryk navštívil tehdy právě otevřené Masarykovy domovy v Krči. Hispána, která měla na Hradě poznávací značku N-1, sem přijela skryta pod číslem N-XIV-842. O pár měsíců později, na Staroměstském náměstí, už zase měla své číslo N-1.
 |
Hezké záběry byly pořízeny při presidentově návštěvě Hradce Králové v květnu 1929 při návštěvě nemocnice. Celou kolonu vozidel tehdy vedla hradecká limuzína Praga se značkou O-XXXIII-141. Presidentovu Hispánku doprovázela 6-ti sedadlová osmiválcová limuzína Praga Grand s vojenskou značkou N-II-7 (tzn. bílý text na černé tabulce) patrně z Ministerstva národní obrany.
 |
V květnu 1931 při zájezdu do Pardubic měla Masarykova Škoda Hispano-Suiza stále ještě značku N-1, ale v květnu 1934 se na filmových záběrech objevila už s novou poznávací značkou P-118. Byly to prakticky poslední záběry presidenta s jeho oblíbenou limuzínou ...
 |
To ovšem nebyla jediná změna. V prosinci 1935 president T.G. Masaryk abdikoval a poslední necelé dva roky života, které mu zbývaly, prožil v Lánech. Nechával se vozit bryčkou po lánském parku nebo ke hrobu své ženy Charlotty. Ale měl také nový automobil, se kterým sporadicky vyjížděl do Prahy. Půl roku před jeho abdikací pro něj koupila Správa domu presidenta republiky výrobek kopřivnické automobilky, Tatru T80. Ještě jako president, Masaryk jednu chvíli uvažoval o aerodynamické 77, ale nakonec ji odmítl. Více než osmdesátiletému presidentovi by se do nízkého vozu nepohodlně nastupovalo. Z nabídky kopřivnické automobilky si proto vybral
Tatru T80. Tyto šestilitrové dvanáctiválce se stavěly výhradně na zakázku. Masaryk si objednal typ s karoserií landaulet, t.j. se stahovací střechou nad dvěma zadními sedadly. Silný vidlicový dvanáctiválcový, vodou chlazený motor s rozvodem OHV, o objemu 5990 ccm a výkonu 120 HP (88 kW) dovoloval při 3000 ot/min. vozu rychlost až 140 km/h při spotřebě 25 litrů na 100 km. Tatra T80 Landaulet pro prezidenta T.G. Masaryka byla předána Správě domu prezidenta republiky na Hradčanech 30. června 1935. Vůz měl původně značku P-811 (obrácená od ŠHS, pozn. autora). „S vozem byly Vám zároveň dodány objednané předměty zvláštní výzbroje,” uvádí se v dodacím listu k automobilu z 8. července 1935. „Disková kola, speciální úprava spodku, tyčka na praporek a houkačka pod reflektory.”
Nový automobil neputoval do inventáře Kanceláře prezidenta republiky, ale byl dodán Správě Masarykova domu. Byl Masarykovým soukromým vozem, který si sám koupil za 200.000,- Kč. Filmových záběrů se ale dochovalo jako šafránu, o fotografiích nemluvě. Masaryk a jeho Tatra T80, se značkou okresu Slaný (kam Lány patřily) Č-62.762, byly naposledy filmováni dne 4. července 1937 během jeho nečekané návštěvy Strahovského stadionu, kde se konala legionářská vzpomínka na výročí bitvy u Zborova.
 |
Tatru T80, kterých bylo vyrobeno asi jen dvaadvacet kusů, užíval Masaryk až do podzimu 1937, kdy na zámku v Lánech 14. září zemřel. Další osud tohoto automobilu, který se nakonec, jakoby zázrakem, ocitl v roce 1957 s inv.č. NTM 22214 ve sbírkách Národního technického muzea v Praze, je již ale na jinou a
samostatnou kapitolu ... |
Na další kapitolu je i zmínka, že v roce 1935 stála v hradních garážích ještě jedna Tatra T80, která měla značku P-3. Patřila Edvardu Benešovi, nástupci Masaryka. Ten vůz používal ještě v době, kdy byl ministrem zahraničních věcí a s novou funkcí hlavy státu ho převedl do hradního autoparku.
Luxusní tatrovka se velmi zamlouvala i pozdějšímu protektorátnímu presidentovi Háchovi, který v ní jezdil až do roku 1942. Pak ji však vyměnil za pancéřovanou limuzínu Mercedes-Benz od Adolfa Hitlera. Po volné Benešově „osmdesátce” jako by se slehla zem. Podle záznamu v archívu Kanceláře presidenta republiky ji odvezli Němci do říše. Kde a jak skončila, to se dosud nepodařilo zjistit. Snad až v další kapitole o presidentských vozech.
Tak to byla vzpomínka na presidenta T.G. Masaryka a všechny jeho automobily, které používal v letech 1918 až 1937 při svých cestách po republice ...
Layout & graphics: ©2006 Dalibor Feuereisl
Optimalizováno pro Internet Explorer 6.0 a vyšší