Albatros D.III (Oeffag) 253.116

Zhruba od poloviny 70-tých let jsem ještě se svým úhlavním kamarádem Ing. Pepou Mužíkem stavěl ukázkové modely nově připravovaných stavebnic letadel pro výrobní družstvo SMĚR, Praha.
Dostal jsem se k tomu ale, jako slepý k houslím. Když začal SMĚR koncem roku 1974 dodávat na trh stavebnice letadel v měřítku 1:50 (1:48) z období první světové války, věnoval jsem se již tomuto období 1914-1918 několik let. Modely však byly lisovány z nakoupených starých forem italské firmy Artiplast (ex Aurora) a podle toho také vypadaly. Ale bylo na nich zase mnoho materiálu a tak byly vhodné na konverze. Pokusil jsem se firmu osobně kontaktovat a získat výlisky ve větším množství a tak jsem nakonec uvízl v sítích pana Malého z oddělení propagace v Jilské ulici (dodnes je tam ještě vzorková prodejna). Neměl proti tomu nic a oplátkou chtěl postavit všechny vydané modely jako vzory pro cenový úřad a nabídková řízení (ty co měl, byly opravdu tristní). Proti tomu jsem zase neměl nic já a společně s Pepou, stejně potrefeným chmelnicemi první světové války, jsme se pustili do práce. Zástupce firmy byl nad míru spokojený (neuměli jsme totiž stavět jiným způsobem než soutěžním) a k obrovskému pytli plným všeho možného přidal také ještě tenkrát tolik nedostatkové barvy Humbrol. Protože v kolekci forem byla i německá letadla, bylo je nutné připravit do výroby v jiném markingu. S modelem letadla Fokker D.VII celkem problém nebyl, česká kamufláž u dozorujících ideologických a stranických orgánů prošla (do kanceláře našeho sponzora ale Pepa "vyseknul" nádherného Fokkera Ernsta Udeta "Du doch Nicht"). Fokker Dr.I však rukama normalizačních cenzorů neprošel (dostal se na trh až o mnoho let později). Spolupráce velmi dobře fungovala několik let, než ale přišel oříšek v podobě připravovaného Albatrosu D.III. Ten měl být také samozřejmě "český" ...
Na podzim roku 1976 jsem dostal originální výlisky od Aurory (první kámen úrazu, protože prakticky neměřítkový model nebyl ani typ D.III, ani typ D.V) a též doporučení do kbelského muzea na pplk.Ing. Janečku, který mi prý poskytne příslušné podklady. Ale ouha. Dobrosrdečný podplukovník měl vždy tolik věcí na srdci, že jsem sice z každé návštěvy odjížděl plný různých dojmů, ale bez materiálů pro práci na "mém" Albatrosu. Takhle jsem k němu do muzea i domů jezdil z Hradce Králové pravidelně více než rok a jediným poznatkem, a také posledním, bylo rozmáchlé gesto nad šedými plechovými skříněmi archivu, kde jsou "prý" dvě fotografie na českého Albatrosa.

"Směrácký" mecenáš pan Malý nebyl s vývojem a postupem prací pochopitelně spokojen, ale nebyl zase vůbec ochoten intervenovat ve Kbelích, aby se ledy hnuly. A tak vše usnulo na mrtvém bodě a akordy naší spolupráce postupně dozněly. Pokoušel jsem se pátrat dále, ale nic se zatím nevedlo. Jaké však ale bylo moje překvapení, když jsem na pultu hradecké modelářské prodejny spatřil začátkem roku 1978 stavebnici československého Albatrosu D.III č.115 ...

Krve by se ve mně nedořezal. Komu a kde se (snad) podařilo podklady vyhrabat, když jsem ani já se svojí "proříznutou hubou" neuspěl? Tisíce otázek, žádné odpovědi. Postupně se ale začala skládat mozaika informací. SMĚR v.d. to vyřešil jednoduše. Zadal tento nový model "osvědčenému tandemu" Šorel-Velc, kteří v té době začínali chrlit povídání a obrázky o všech možných letadlech na stránkách časopisu ABC i jinde ...

Samozřejmě že zanedlouho na to se také v jediném domácím čtrnáctideníku Letectví a kosmonautika objevila dvoudílná recenze stavebnice i s návodem, jak z ní rakouský Albatros D.III (Oeffag) udělat. To už mezi kitaři vešlo ve známost že stavebnice není "ani ryba ani rak" a kdo ho chce, musí se s ní dost nadřít (ovšem stejně to byla skoro zbytečná práce). Zmínka o "typické" kamufláži mne ale dost zarazila. To, co autoři prezentovali, nebylo rakousko-uherské typické zbarvení. A co hlavně, "malůvek" postupně přibývalo, ale stále se neobjevila, byť jedna jediná, fotografie,

která by tvrzení autora, Vaška Šorela, potvrzovala (grafiky Jardu Velce ani Mirka Balouse nemohu, doufám, z ničeho špatného podezřívat). Nějak jsem se s tím nemohl srovnat a vrhnul jsem se znovu do badatelské práce, která již konečně začala nést ovoce. Mé usilí nebylo marné a podařilo se mi v průběhu dvou následujících let zcela vyvrátit onen historický omyl, který Vašek Šorel za vydatného přispění ilustrátorů začal šířit a vrývat do paměti mladých zájemců o naše letectví, neboť hlavně jim byly jeho publikační aktivity určeny. Jediný bod, který jsem na zatvrzelého Vaška uhrál při našich nekonečných bouřlivých diskuzích na modelářských soutěžích apod., bylo jen doplnění chybějícího srdce v osobním logu pilota, které s Jardou "napravil" revizí kamufláže na stránkách časopisu ABC včetně obtiskového aršíku pro stavebnici SMĚR jako jeho přílohu D13. Od nesmyslné kamufláže ale uhnout nechtěl a zopakoval si ji, bohužel, ještě v roce 1986 ve svém třetím vydání knížky "Letadla československých pilotů". Těch chyb bylo samozřejmě více. Sériové číslo překryté šípem, kokardy na horním křídle a podobně. A jak je samozřejmě v našem regionu ustáleným zvykem, jeden od druhého opisovat, hrozilo velké nebezpečí, že se ze stokrát publikované hovadiny stane uznávaná historická skutečnost. A tomu bylo třeba co nejrozhodněji zabránit ...

Monografie z časopisu ABC a obtiskový
aršík přílohy D13.

Tak to se psal rok 1980 a já se rozhodl připravit vyčerpávající monografii jednak o rakousko-uherských Albatrosech a o českých pilotech, kteří na nich v letech 1914-1918 létali s mohutným finále o českém Albatrosu D.III se "srdcem a šípem".
Mezitím jsem si postupně našel také nové kamarády jako byli Ing. Jan Krumbach (přítel, historik a publicista), Ray Rimell (ilustrátor a také vydavatel časopisu Windsock, kam jsem občas i přispěl), Dr. Martin O'Connor (historik a publicista), Rudolf Simacek (historik z USA) a mnoho dalších ... Začal jsem studovat dobovou i současnou literaturu, laskavostí všech také shromažďovat fotografie, vyprávění pamětníků a postupně skládat mozaiku faktů. K publikování studie jsem se však nedokopal. Vše jsem nakonec zčásti zúročil v knihách mých kolegů a kamarádů po roce 1990 ...

Obálka knihy "Letadla československých
pilotů" a stránka s Albatrosem D.III (Oef).

Poslední úprava
31.05.2005