Albatros D.III (Oeffag) 253.116

Poslední úprava
31.01.2002

Letadla Albatros D.I až D.III byla pravděpodobně nejznámějšími německými stíhačkami z I. světové války, vyráběná továrnou Albatros-Werke G.m.b.H. v Berlíně, z nichž Albatros D.III představoval již zcela novou koncepci konstrukce. Na válečné nebe se dostaly začátkem roku 1917 a během prvních měsíců, pilotovány mnoha leteckými legendami, doslova vymazaly spojenecké letectvo z oblohy.
Věhlas nových strojů s pověstí nepřekonatelných dravců se brzy donesl do Vídně, kde se tou dobou rakouské letectvo potýkalo s nedostatkem kvalitních stíhacích letadel domácí konstrukce. Proto byla zakoupena licenční práva na výrobu Albatrosů D.II a D.III a jejich stavba zadána Oesterreichische Flugzeugfabrik Aktiengesellschaft (Oeffag) se sídlem ve Vídeňském Novém Městě.
Objednávka C.a.K. Ministerstva války ze 4. prosince 1916 zněla na dvacetikusovou sérii letadel typu Albatros D.II (Oef), ale bylo jich vyrobeno pouze šestnáct (53.01 až 53.16), neboť se podařilo úspěšně zavést výrobu modernějšího typu D.III, která pokračovala až do konce války. Těch bylo vyrobeno téměř sedm stovek a to v sériích podle následující tabulky:

Albatros D.III (Oef) 253.116, motor v.č.: 23266, byl vyroben v září 1918 a dodán Fliku 3J, kde se stal druhým osobním strojem Oblt. Friedricha Navratila a byl opatřen stejným osobním označením jako u jeho prvního stroje 253.06, tzn. srdcem, probodeným šípem. Oblt. Friedrich (Miroslav) Navratil patřil mezi letecká esa s deseti ověřenými sestřely, z nichž osm dosáhl na stroji 256.06. Totožné "osobní" označení obou strojů často ztěžuje identifikaci na dobových fotografiích. Prakticky nezřetelné sériové číslo stroje lze případně nahradit porovnáním zakončení obou konců šípu, nebo dodatečnou montáží automatické zbraně Mauser na hraně výkruže horního křídla letadla 253.06. To ale není pro tento typ článku podstatné. Za pozornost asi stojí patrně jedna z posledních fotografií stroje 253.06 na polním letišti Fliku 3J v Gardolo ze srpna 1918, kde je na směrovce tohoto stroje domalován nestandardní trámový kříž (stojící letouny zleva: 153.173, 153.225, 253.06, 153.227 a patrně 153.244). Za zmínku také stojí, že s tímto strojem Oblt. Friedrich Navratil při cvičném letu 21. října 1918 těžce havaroval po nezdařeném nouzovém přistání kvůli poškození sedačky. Letoun byl zničen a Navratil byl s vážným zraněním hospitalizován a již se do konce války k jednotce nevrátil ...
U jednotky Flik 3J též sloužil jako jeden z Čechů pilot Zgsf. Adolf Bláha, kterého zastihlo vyhlášení konce války na letišti v Innsbrucku, kam byla jednotka začátkem listopadu 1918 přesunuta z Jižních Tyrol. 21. listopadu 1918 se Bláha rozhodl od jednotky dezertovat a ke svému úletu si vybral letadlo chybějícího (jak jsem již výše uvedl) velitele jednotky Oblt. Navratila, Albatros D.III (Oef) 253.116. Spolu s ním dezertoval rovněž Stfw. Béla Mayer s letadlem Albatros D.III (Oef) 253.114. Oba údajně důsledkem navigační chyby za špatného počasí přistáli ve Schlieren u Curychu. Zde byla obě letadla nejen se zájmem fotografována, ale i s piloty internována. 28. prosince 1918 byly stroje přesunuty na letiště švýcarského leteckého oddílu do Dübendorfu k uskladnění a oba piloti byli v téže době předáni vojenské policii v Buchs, odkud byl Bláha v březnu 1919 propuštěn a vrátil se do vlasti.
Již vzniklá a fungující československá vláda si na oba Albatrosy činila nárok a nakonec vedla celkem úspěšná diplomatická jednání ohledně jejich vydání. Jedinou překážkou se stalo zaplacení poplatku za uložení obou letadel ve výši 4.200,- Sfr. Prakticky po roce, 2. října 1919, obdržel Bláha od MNO 1.000,- franků (5.340,- Kč) na výdaje spojené s přelétnutím stroje a 3. října 1919 odejel z Prahy do Curychu, aby přelétl první z Albatrosů do vlasti. 28. října 1919 stroj převzal a nechal se u něj rovněž na památku vyfotografovat v čsl. uniformě. Zde již mělo letadlo zabarvena rakouská označení a na spodním křídle byl opatřeno kokardami v národních barvách (za povšimnutí ale stojí levé kolo, které pochází ze stroje Aviatik D.I Berg série 238). V poledne 29. října 1919 Bláha odstartoval a po krátké ukázkové akrobacii nad Curychem, snad na počest prvního výročí trvání republiky, nabral kurs směr ČSR a po čtyřhodinovém letu přistál v místě svého bydliště, v Plzni.
1. listopadu 1919 přelétl tento nový přírůstek Leteckého sboru do Prahy a úspěšně přistál na letišti ve Kbelích. Albatros se stal samozřejmě středem pozornosti ostatních pilotů a všichni by si nejraději tento výkonný letoun sami vyzkoušeli. Četaře Bláhu zase nemusel nikdo k předvádění přemlouvat a tak se o dva dny později, ráno 3. listopadu 1919 stalo, že Bláhovi vysadil při zkušebním letu motor, pilot nezvládl přistání na sněhu a po "zakopnutí" o zasněženou brázdu stroj D.III (Oef) 253.116 rozbil. Při pohledu na fotografie se zdá být zázrakem, že Bláha vyvázl jen s lehkými zraněními ...
Po prohlídce trosek, provedené důstojníky 1. leteckého pluku, byl drak letadla úředně zrušen k datu 3. ledna 1920, ale celá záležitost se z nějakého důvodu pozdržela a stroj byl opětovně zrušen až v březnu téhož roku. Z celého Albatrosu zůstal použitelný pouze motor v.č. 11538/23266, který byl po nezbytné opravě a revizi zabudován do draku letadla Fokker D.VII.
Albatros D.III (Oef) 253.114, stále uložený v Curychu, byl ponechán Švýcarsku jako úhrada celkové finanční částky za skladování obou strojů. Letadlo bylo až začátkem roku 1921 imatrikulováno číslem 611 a následně převzato švýcarskými leteckými silami do stavu. V roce 1923 však bylo vzdor svým skvělým leteckým vlastnostem a výkonům likvidováno ...
Četař Adolf Bláha se narodil 6. prosince 1893 v Plzni. Po vypuknutí I. světové války zažádal o přijetí do armády a jako odpověď mu nakonec přišel 14. března 1917 povolávací rozkaz do letecké školy v Clostenburgu. Po jejím absolvování se stal příslušníkem Fliku 1 ve Vídeňském Novém Městě. Bláha byl nositel rakouského pilotního osvědčení č. 958, vydaného 10. srpna 1917 a též československého "pilotského" diplomu č. 131. Byl veden ve stavu Čs. vojenského letectva od 1. listopadu 1918 až do 31. prosince 1920 u 1. leteckého pluku v Praze. V té době provedl celkem 35 evidovaných letů. Ve službách letectva ale zůstal až do roku 1925, kdy odešel do zálohy. Do konce života už potom bydlel v Praze a zemřel v nedožitých 64-ti letech 12. dubna 1957 ...

Rekonstrukce označení stroje
Albatros D.III (Oef) 253.116,
umístěné na levé straně přídě
(viz foto se "sedícím" Bláhou).
Na druhé straně bylo jen logo.

Jistě by se dalo jít do dalších a dalších detailů a mohl bych tak popsat několik stran, ale to už by byla kniha, na kterou už ovšem zase nemám čas ...
Ale pro celkový obraz z historie jediného československého Albatrosu D.III (Oeffag) žádná důležitá fakta v tomto literárním dílku nechybí a zájemce o jeho historii by měl být ukojen. Nakonec vám ještě přidám na kliknutí ukázku z manuálu na označování sérií rakousko-uherských letadel a pak už v klidu nakoukněte do inkubátoru na líhnutí "Albapštrosa" ...

Přístrojové vybavení Albatrosu D.III (Oef) 253.116 podle předávacího protokolu ze dne 29. října 1919 před odletem Adolfa Bláhy ze švýcarského Dübendorfu do ČSR bylo následující:
"Motor Austro-Daimler v.č.:11538, vrtule Heidluck v.č.: 13.153.6428, anemometr Morel v.č.: 64612, otáčkoměr Petravic v.č.: 3392, výškoměr v.č.: 18434, startovací magneto Bosch v.č.: 75640, dále: horizontální libela Thöne u. Fiala, podélná libela Wien v.č.: 4847 (K.u.K. letadla měla rychloměr a dva sklonoměry; ukazatele pro podélný a příčný sklon letadla byly pro let podle přístrojů nezpůsobilé), tlakoměr oleje Daimler 0-3 Atm., tlakoměr benzinu 0-5 m vodního sloupce (Manometerfabrik S. W. Berlin 68), rtuťový teploměr Socius 50-120, 2 nástavce kulometných hlavní (zbraně byly samozřejmě vymontovány)."