Layout & graphics: ©2006 Dalibor Feuereisl

Jednotlivé série značek byly v rámci země rozděleny na jednotlivé okresy, víceméně podle abecedního pořadí tehdy platných úředních názvů měst. Zde jsou výchozí stavy rozdělení číselných bloků pro automobily v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Další číselné bloky pak byly přidělovány okresům, které vyčerpaly kapacitu předchozího bloku a nebo nově zřízeným výdejním místům.

Motocykly dostávaly duplicitní číselnou řadu. Zatímco ale v Čechách platilo pro motocykly shodné přidělení číselných řad jako pro automobily, tak na Moravě bylo pravděpodobně odlišné.

Na Slovensku potom platil až od roku 1910 systém Uherský. Poznávací značky byly podobné jako rakouské, jen písmeno vyjadřující oblast bylo červené - samotné pořadové číslo pak černé. Pokud víme, tak číselná řada 1-999 nebyla do vzniku Československa nikde vyčerpána a tudíž se pořadové římské číslice nepoužívaly. Písmeno většinou odpovídalo prvnímu písmenu sídelního města dané oblasti. Na území dnešního Slovenska těmi městy byly Bratislava (P - Pozsony) a Košice (K - Kassa). Jak byly tyto oblasti definovány nám zatím není moc jasné. Uhry se dělily sice na župy, ale těch bylo mnohem více. Nevíme proto, jestli na Slovensko nezasahovala i jiná oblast se sídlem v dnešním Maďarsku.

Motorová vozidla, která byla přechodně přivezena z ciziny do Rakouského císařství, byla označována dočasnou poznávací značkou s černým číslem na bílém podkladu a následně červeným písmenem Z mimo Uherska a Bosny a Hercegoviny. Na jejich poznávacích značkách byla písmena U a G.
Vozidla jedoucí potom z Rakouska do Uher nebo jiného státu Pařížské dohody musela být označena oválným štítkem s písmenem A.

Poznámka:
Ne ale celé dnešní území České republiky však bylo před první světovou válkou součástí rakouské monarchie. Oblast tzv. Hlučínska byla součástí Německa resp. Pruska. V Prusku byla evidence motorových vozidel zavedena už v roce 1902, v roce 1906 pak byl systém částečně sjednocen v rámci celého Německa. Pro Slezsko, jehož součástí Hlučínsko bylo, bylo v původním pruském systému značení určeno písmeno K (za ním pak následovalo až čtyřmístné číslo). Při sjednocování německých systémů v roce 1906 pak dostalo Prusko přidělenou římskou číslici I, která byla před kódem provincie - ve Slezsku tedy IK.

Takže by se dalo i říci, že vlastně na malé části našeho území byla evidence motorových vozidel zavedena prakticky už v roce 1902 ...

27. září 1905 vešlo v Rakousko-Uhersku v platnost nové nařízení o povinném zavedení státních poznávacích značek. Ve sbírce zákonů potom vyšlo 7. října 1905. V závěrečných ustanoveních se pak píše, že ustanovení tohoto nařízení vstupují v platnost tři měsíce od zveřejnění, to je dne 7. ledna 1906. Od tohoto data tedy platí § 26: Motorová vozidla musí být opatřena úřadem vydanou poznávací značkou a k tomuto datu lze potom rovněž prohlásit, že se jedná také o významný den v dějinách českých zemí, protože zde došlo k oficiálnímu zavedení poznávacích značek pro motorová vozidla. 7. ledna 2006 jsme tak oslavili 100 let poznávacích značek v Českých zemích ...

Vzhledem k dualistickému uspořádání monarchie zavedla každá část vlastní systém. Ten předepisoval v obou případech bílé tabulky. Pro Budapešť a Uherské země byla určena červená písmena a černá evidenční čísla, pro Vídeň a všechny Rakouské země potom černá písmena označující zemi a černá evidenční čísla.
Mezinárodní poznávací značka Rakouska byla A na oválném štítku a Uherska H.

V rakouské části (do které příslušela samostatnou zemí Praha, dále Čechy, Morava a Slezsko) tedy byly od roku 1906 zavedeny bílé tabulky s černým písmem. Na ní bylo uvedeno písmeno vyjadřující region (většinou zemi) a pak jedno- až trojmístné číslo. Pokud byla přidělená číselná řada vyčerpána, byly pak za dané písmeno přidávány římské číslice (I, II, III atd.). V Čechách, Haliči a také ve Vídni byly římské číslice již od začátku platnosti systému. Přední tabulky značek byly většinou jednořádkové, zadní dvouřádkové. V horním řádku bylo písmeno a případně římské číslice, v dolním pořadové číslo 1-999.

Tato evidence byla ještě upřesněna důležitým Nařízením ministerstva vnitra v dohodě s ministerstvem obchodu, ministerstvem veřejných prací a ministerstvem financí ze dne 28. dubna 1910 (implementovalo hlavně do rakouské legislativy tzv. "Pařížskou úmluvu") a které v našich zemích platilo s některými slovními úpravami, kterými byl po roce 1918 vzat zřetel na nové politické poměry, asi nejdéle.

Přidělení písmen jednotlivým zemím rakouského císařství bylo následující:

Autobus Laurin & Klement FDO se zkušební evidenční značkou O-921, na Státní poštovní trati z Moravské Třebové do Svitav. Mladoboleslavská automobilka měla přidělena čísla O-920 až O-933

Nákladní vůz Laurin & Klement se zkušební evidenční značkou O-921 na Autosalonu, pořádaném na pražském Výstavišti v roce 1910

Autobus Laurin & Klement HOP Elektrických podniků hlav. města Prahy, SPZ: N-166, byl v provozu v letech 1908-1909 a toho roku přestavěn na montážní vůz vrchního vedení a v roce 1924 na nákladní vůz

První vůz pražské záchranné stanice se osvědčil a proto obec zakoupila další se značkou N-506. Do provozu byl uveden v roce 1911

Vojenský subvenční automobil Praga ve službách plzeňského pivovaru včetně vojenské posádky (SPZ: O-VII 279)

Optimalizováno pro Internet Explorer 6.0 a vyšší